Ohlasy pacientů

Dopis od pacientky.

Vážená a milá paní primářko MUDr. Tomanová Michaelo, MBA, Ph.D., ředitelko,

 

                chtěla bych Vám vyjádřit obrovské, nekončící poděkování za moji léčbu zde a její prodlužování, za odborný přístup a možnost znovu zdokonalovat si cvičení těla díky metodě INFINITY. A také i díky všem možným rehabilitacím, úžasným masážím atd. v krásných nádherně upravených, vyzdobených, čistých prostorách celé budovy Rehabilitačního ústavu Brandýs and Orlicí.

                Jsem velice ráda a šťastná, že právě znovu zde se mohu léčit po převozu z nemocnice.

                Také bych chtěla poděkovat celému Vašemu týmu a kolektivu zaměstnanců všech profesí rehabilitačního ústavu. Děkuji i panu doktoru Kniazevychovi, paní MUDr. Kopecké, paní fyzioterapeutce Jetmarové, paní masérce Šimkové, panu Beranovi, paní sestřičce Bárkové a celému kolektivu skvělých, úžasných sestřiček, sanitářek, ošetřovatelek, kolektivu elektroléčby, vodoléčby, bazénu, kuchyně, uklízečkám…

                Děkuji Vám všem za Vaši ochotu, péči, starost v náročných podmínkách s lidmi na vozíčkách, za Váš milý, příjemný, srdéčkový, laskavý přístup plný úsměvu, což má velice blahodárný účinek na náš zdravotní stav, na bolesti, nesnáze, problémy a tímto nám velice ulehčujete start a návrat do tvrdé reality života…

                Děkuji všem za zmírnění bolestí a jsem velice ráda, že se mi díky metodě INFINITY daří znovu se učit chodit. A hlavně se mi tu nadále zpevňují a stabilizují svaly a tělo po nepříjemném nechtěném, loňském, náhlém zhubnutí (díky bakterii), sepsi a vyčerpání těla z velkých bolestí (bez léků) v jedné z nemocnic, kde mne přeložili po úspěšné operaci páteře. Díky každodenní péči, cvičení, práci na mém těle od paní fyzioterapeutky Jetmarové a skvělým masážím paní masérky Šimkové je to opravdu lepší a jsem za to velice ráda a vděčná.

 

                                                                                                                              S upřímností a láskou v srdéčku děkuje

                                                                                                                                                                                     V. V.

                                                                                                                                                                             6. 3. 2018

Rozhovor s paní Marií R., která je opakovaně naší pacientkou.


V Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí jsem již po druhé. První pobyt mi velmi pomohl, i když to, že jsem se dostala právě sem do rehabilitačního ústavu v Brandýse, byla vlastně velká náhoda. Původně jsem totiž žádala o pobyt v rehabilitačním ústavu Slapy. Tam mě ale nepřijaly z kapacitních důvodů a můj návrh odeslali právě do Brandýsa. Nejdříve jsem měla obavy, protože je to od nás dost daleko, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem se dostala právě sem. Další rok už jsem žádala pouze o rehabilitační ústav v Brandýse a jsem ráda, že jsem mohla přijet znovu. Moje potíže s bolestí páteře mě trápí už asi 30 let. Jde především o bolesti krční páteře, které přecházení i do ramen a rukou, které mě brní a mravenčí, někdy i do hlavy, ale také bolesti bederní páteře, které prochází celou nohou až k prstům, cítím brnění a tupost. Proto jsem již v minulosti absolvovala operaci v bederní oblasti. Jenže bolesti mě stále trápí. A tak, když mi lékař navrhnul další operaci, rozhodla jsem se radši zkusit rehabilitační pobyt. 
Už při první pobytu jsem byla překvapená, jaká péče je zde poskytována. Oceňuji hlavně vřelý přístup veškerého personálu, především paní primářky, která je moc milá. Také jsem ocenila spoustu moderních procedur, které jsem absolvovala. Mile mě překvapil i nový rehabilitační bazén, který se mi moc líbí. V takovém prostředí člověk skoro i zapomene, že ho něco bolí. Výborná je také metoda INFINITY, kterou zde používají k léčbě pacientů. Při jejím cvičení se uvolní i svaly, které při běžném cvičení neuvolníte. „Osmičky“ jsem učila cvičit i všechny doma a také své kamarádky. Já sama cvičím tuto metodu pravidelně i doma, třeba u televize. Cvičím, i když se třeba s někým na chvíli zastavím. Dříve jsem jen tak přešlapovala, ale teď prostě dělám „osmičky“. Kdybych necvičila, tak už dnes asi ani nechodím. Po rehabilitačním pobytu cítím, že je moje páteř uvolněnější, mé bolesti jsou menší i když úplně se jich už asi nezbavím, cítím se velmi dobře. Odjíždím odsud vždy jako bych se znovu narodila.
                                                                                                                                                                        2. 6. 2017

Rozhovor s paní Boženou R. dlouholetou pacientkou Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí

Poprvé jsem se do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí dostala v roce 2011, když se mi stal úraz. Spěchala jsem tehdy od své dcery na pedikúru, přehlédla jsem poslední schod, špatně jsem došlápla a upadla. Měla jsem tříštivě zlomenou levou nohu od kotníku až po koleno. Ihned mě převezli do nemocnice v Litomyšli, kde jsem ještě ten den podstoupila operaci. Operující lékař mi později řekl, že když viděl na rentgenovém snímku, co ho čeká za práci, celý se zpotil. Po operaci jsem měla ještě rok v noze šrouby a dva měsíce jsem nohu nesměla vůbec zatěžovat. Po té mi bylo doporučeno absolvovat léčebnou rehabilitační v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Když jsem sem přišla, byla jsem na kolečkovém křesle. Tady jsem se naučila znovu chodit. Musím říci, že s péči, které se mi zde dostalo, jsem byla velice spokojená. Je zde velmi ochotný a vstřícný personál, opravdu si nemůžu na nic stěžovat. Navíc jsem se zde naučila speciální rehabilitační metodu INFINITY method. Díky své fyzioterapeutce, která je pro tuto metodu tak zapálená, že mi dávala i různé nákresy cviků, jsem této metodě také úplně propadla. K pohybu jsem měla vždycky kladný vztah, protože jsem bývalá sokolka, nebyl pro mě žádný problém pochopit systém cvičení s metodou INFINITY. Cvičím poctivě i doma každý den někdy, někdy i několikrát denně, podle toho, jak mi vyjde čas. Po prvním pobytu v Brandýse jsem vyzkoušela ještě i jiný rehabilitační ústav, ale rozhodla jsem se, že už chci jezdit pouze sem. Nohu už mám sice krásně spravenou, ale mám i problémy s bederní páteří odkud mi bolest vystřeluje po noze až ke kolenu. Tyto problémy mě trápí již delší dobu, a proto musím pravidelně rehabilitovat. A tak i když mi můj praktický lékař nabízel, že bych měla nárok na to, jet do lázní, já jsem mu vždy odpověděla, že chci pouze do Brandýsa. Léčbu zde v rehabilitačním ústavu doporučuji všem známým, kteří mají nějaké pohybové problémy, něco je bolí a podobně. Letos jsem tady již po šesté a mám jen dobré zkušenosti. Vždy mi tady od mých problémů pomohou a já jsem za to vděčná.
                                                                                                                                                                        26. 10. 2016

                                                                                                                                                                           3. 3. 2016

Rozhovor s pacientem rehabilitačního ústavu – známým cestovatelem a spisovatelem Leošem Šimánkem

K Brandýsu nad Orlicí i k východním Čechám mám velmi blízký vztah. Narodil jsem se v Chocni, kde byl můj tatínek oblíbeným učitelem. V Orlických horách máme chalupu po rodičích, na kterou rádi jezdíme s celou rodinou. Tam se také zrodil nápad na sepsání autobiografie z mých cest, která má tři díly. Bylo to v zimě před čtyřmi roky, právě když jsme se s mým bratrem a švagrovou po delší době sešli na chalupě.
Mé vyprávění začíná již v dětství. Lásku k cestování, horolezectví, kanoistice, stanování a vůbec lásku k přírodě mi vštípil především můj otec. Ten ovšem kvůli režimu nemohl cestovat mimo republiku. Já jsem původně vystudoval stavební průmyslovou školu a hned po maturitě jsem nastoupil jako vedoucí stavebního úřadu v Plané u Mariánských Lázní. V roce 1968 po začátku ruské okupace jsem ale musel kvůli svým odbojovým aktivitám emigrovat za velmi bouřlivých okolností. Tak začala moje cestovatelská pouť, která mě zavedla až do Kanady, kde jsem si později v severské divočině postavil srub. Do rodné země jsem se vrátil až po 22 letech po sametové revoluci. 
Při svých cestách jsem zažil nejen dobrodružství, ale také extrémní podmínky a mnohdy také zranění. Z nošení velkých a těžkých batohů, do kterých se často muselo vejít veškeré potřebné vybavení a zásoby na dlouhé putování, mám nyní bolesti v zádech.

Také už asi dva roky trpím necitlivostí a trnutím v nohách. V letošním roce jsem se rozhodl absolvovat zde rehabilitační léčbu za hospitalizace. Na rehabilitační ústav si vzpomínám z dětství, protože zde pracovala moje starší sestra. To bylo ještě v dobách, kdy se zde léčili dětští pacienti s ortopedickými vadami. Údolím Tiché Orlice jsem jezdil jako malý kluk za sestrou na kole. Je skvělé porovnat, jak rehabilitační ústav vypadá nyní, pod vedením paní primářky Tomanové. Ta změna je opravdu úžasná a chvályhodná!
Na léčbu v rehabilitačním ústavu jsem měl také dobré reference. Rehabilitační metoda INFINITY je výborná. Moje bolesti zad se díky léčbě podstatně snížily. Na podzim máme totiž s manželkou v plánu vydat se na ostrov Réunion, kde se nachází jedna z nejaktivnějších sopek na světě. Sopky mě vždycky fascinovaly. Prozatím mám alespoň čas na práci na své další knize, která bude popisovat mé putování po hřebenech hor amerického Západu z Mexika do Kanady. Tato kniha bude již moje dvaadvacátá v pořadí.
V brandýském rehabilitačním ústavu jsem velmi spokojený, nejen s rehabilitační léčbou, ale také s celkovým přístupem zdejších pracovníků. Vše dolaďuje krásné a příjemné prostředí. Rehabilitační léčba podobného druhu není moje první, takže mám možnost porovnávat. V loňském roce jsem v jiném zařízení absolvoval léčbu po operaci kolenního kloubu, který jsem si poranil v kanadských velehorách při pádu do ledovcové pukliny.

Musím říci, že zde je péče poskytována na té nejvyšší úrovni. Po mé vynikající zkušenosti doporučuji rehabilitační ústav i svým rodinným příslušníkům a známým. V každém případě se budu rád rok co rok do Brandýsa vracet!

                                                                                                                                                                        26. 2. 2016   

Rozhovor s paní Janou Horskou, pacientkou rehabilitačního ústavu a zároveň pravnučkou architekta Jana Horského, rodáka z Brandýsa nad Orlicí, který roku 1898 navrhnul a nechal postavit budovu současného rehabilitačního ústavu.

Do rehabilitačního ústavu jsem se dostala poprvé až nyní, a to vlastně ještě kvůli úrazu a následné operaci ramene. Přitom operací jsem ve svém životě měla již několik, celkem 37. Jen co si vzpomínám, jsem měla operovanou 12x levou a 7x pravou nohu. A tak i když jsem dříve okolo jela vlakem snad již stokrát, nikdy mě nenapadlo, abych vystoupila a podívala se po okolí. Nyní jsem však také díky rehabilitační léčbě v Brandýse nad Orlicí, měla možnost projít nejen celé městečko, ale také jeho okolí. Byla jsem se podívat také na dům číslo popisné 117, který můj pradědeček Jan Horský navrhnul pro svoji manželku Ludmilu, a ve kterém společně žili. 17 bylo pradědečkovo osudové číslo, neboť zemřel v roce 1917. Původně to byla honosná vila, protože rodina pradědečka byla velmi movitá. Ve vile měl pradědeček také neuvěřitelnou sbírku mincí a medailí, která čítala na 20 000 položek, jelikož byl vášnivým numismatikem. V současné době budova slouží jako sokolovna a stále je považována za jednu z nejkrásnějších staveb tohoto města.

Architekt Jan Horský byl vlastně otec mého dědečka, po kterém jsem dostala jméno Jana. K mému dědečkovi se váží i mé vzpomínky z dětství. Jednou takovou, dosud živou vzpomínkou, je i domeček pro panenky, který jsem od dědečka dostala za své první vysvědčení v roce 1961. A protože se sama historií zabývám a mám ji velmi ráda, pustila jsem se nyní do opravy tohoto domečku a vlastně i památky na mého dědečka.

Nyní po absolvování čtyřtýdenní léčby v rehabilitačním ústavu musím říci, že mi léčba velmi pomohla. Nejen, že se mi podařilo krásně rozhýbat operované rameno a zbavit se i bolestí, ale také mé nohy začaly lépe sloužit. Naučila jsem se tady mnoho cviků, které budu dál provádět i po návratu domů, aby svaly neměly možnost znovu ztuhnout. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že pokud člověk není zdraví, nic v životě se mu nedaří. Zdraví je naším největším životním bohatstvím.

Myslím si, že se svojí historií jsme všichni nějakým způsobem spjatí, protože na tomto místě jsem měla i velmi netradiční zážitek. Ve snu mě navštívil můj pradědeček s prababičkou a svými dvěma syny.

                                                                                                                                                                          30.10. 2015

Dovolte, abych Vám, především pak paní primářce dr. Tomanové s celým týmem lékařů a též odbornému personálu ze srdce poděkovala -byť takto dodatečně po letních dovolených - za vynikající péči a především erudovanou a velmi profesionální úroveň rehabilitace mé maminky po operaci kolene a také výbornou rehabilitaci mého tatínka - oba u Vás pobývali od konce května do konce června letošního roku. 

Díky Rehabilitačnímu ústavu v Brandýse n/Orlicí se po celé léto cítili oba pohybově velmi komfortně - tak, jak jsme jen doufali ve svých představách, když jsme se na počátku letošního roku o Vašem zařízení v Praze dozvěděli a nyní věřte velmi ráda vynikající reference šířím dál.

Dovolte popřát všem pracovníkům RÚ klidné období druhé půli roku, pevné zdraví a stále tolik elánu a energie, jakou předáváte v čele s paní primářkou svým klientům.

                                                                                                                                                                           23. 8. 2015

                                                                                                                                                                             8. 7. 2015

 

Rozhovor s naší pacientkou paní Věrou K., která je opakovaně pacientkou rehabilitačního ústavu.

Poprvé jsem přijela na léčbu do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí asi před pěti lety kvůli silným bolestem krční páteře, zad, kyčlí a velkým migrénám, kvůli kterým jsem několikrát skončila i na kapačkách. Nejprve jsem vůbec nevěděla, co od pobytu mám čekat. Řekla jsem si, že to vyzkouším a pokud mi léčba nepomůže, vyzkouším něco jiného. Ale bylo to právě naopak. Moje obtíže se po léčbě natolik zlepšily, bolesti ustoupily, a projevy migrény se výrazně zmírnily, že jsem věděla, že už jinam nechci a tak jsem se vrátila i podruhé.
Na primářku rehabilitačního ústavu jsem se obrátila znovu, poté co se mi v zimě před dvěma lety stal úraz, kdy jsem uklouzla na náledí. Když jsem upadla, byla to taková bolest, že jsem nebyla schopná sama vstát. Pomoci mi musel manžel. I přes to, že dle provedeného rentgenu jsem nic zlomeného neměla, mě pravá noha a bok stále bolely. Myslela jsem, že to bude pouze obražené a že se to za nějaký čas samo zlepší a tak jsem bolesti nijak neřešila. Bolesti se ale postupně zhoršovaly a do nohy se přidaly křeče. Stačilo chvíli sedět na židli a měla jsem křeče a bolesti do celé nohy, nemohla jsem ani jezdit autem. Musela jsem jít do nemocnice. Nejprve jsem dostala injekce na bolest, a když ani ty nezabraly, dostala jsem kapačky. Snažila jsem se co nejvíce se šetřit, dokonce jsem začala chodit o dvou francouzských holích. I přes všechny snahy se moje bolesti dále zhoršovaly, noha mi otékala až ke kolenům a téměř jsem už nemohla chodit ani s holemi. Když na to teď vzpomínám, chce se mi až brečet.
Byla jsem šťastná, když jsem mohla nastoupit opět do rehabilitačního ústavu na léčbu. Věřila jsem, že mi zde pomohou stejně, jako v minulosti. Nyní po téměř třech měsících léčby již nemám křeče, bolesti se výrazně zmírnily, nohu jsem dokonce už schopná i natáhnou, což bylo před tím úplně nemyslitelné. Vydržím sedět i delší dobu a mohu opět jezdit i autem. Metodu INFINITY se snažím cvičit opravdu poctivě. Budu cvičit i doma protože vždy cítím velké uvolnění. INFINITY cvičím také na hlavu a krční páteř a daří se mi tak zmírňovat mé migrény. Tato speciální rehabilitační metoda je skvělá stejně jako veškerý personál v tomto zařízení a jeho prostředí. Všem moc děkuji za veškerou péči, kterou jste mi zde poskytli, a můj speciální dík patří přímo paní primářce.

                                                                                                                                                                           12. 3. 2015


Dobrý den do Brandýsa,

ráda bych poslala pozdrav i pár řádků zpětné vazby, týkající se cvičení INFINITY.
Nedá mi to, protože si myslím, že je dobře, pokud víte i o pokrocích, které metoda provází.
Opravdu od doby, kdy jsme se od Vás vrátili, jsme cvičení osmiček zařadili do každodenního rituálu.
Já jsem, pravda, asi ta poctivější, muž si necvičí všechny stupně až nahoru hlavy, ten zůstal někde kolem beder. Ale oba dva máme jisté pokroky. Muž pravil, že bedra zaznamenala zlepšení, což pociťuje při samotném ranním vstávání, kdy ho bedra nebolí, kdy si nemusí pomáhat různými pomocnými polohami z boku přes ruce atd.

Já za sebe mohu říci, že na Vás nikdy nezapomenu, protože pro mě osobně zůstanete navždy těmi, kdo mně otevřel oči v tom smyslu,
že nestačí cvičit po povrchu, což jsem vlastně dělala odjakživa, ale že je důležité zpevnit hloubkové svaly, tu vnitřní osu.
U mě nastala pro mě veliká změna.
1. Cca po týdnu jsem zaznamenala také to "zcela jiné vstávání", kdy jsem měla již naučené pohyby, abych bedra šetřila.
2. Moje "likvidační pozice" byla ta s vysavačem, nebo ohýbání se k malým dětem, to pro mě znamenalo dva následné dny klidu, najednou jsem byla překvapená, že po hlídání dvouročního dítěte jsem nebyla "na odpis", to jsem zůstala téměř v šoku
3. Že se děje s mojí páteří asi něco neobvyklého, jsem poznala, že jsem přestala ke spaní potřebovat polštáře, tak to už bylo nad moje chápání, měnila jsem velký polštář za maličký a nakonec se mně nejlépe spí na zcela rovné ploše
4. Dříve jsem byla zvyklá spát na boku, až "schoulená do klubíčka", ale teď nastala změna. Páteř jakoby se asi rovnala a měla potřebu také rovně ležet.
5. Prohloubilo se moje dýchání, uvědomuji si, že dýchám do určitých "center", jako je tomu v józe. Dýchání je tak důležité a bohužel námi všemi tak zanedbávané.
6. Člověk najednou stojí rovně, dýchá plně do těla a nevěřili byste tomu, co to má za následek: zvyšuje se jeho vnitřní síla, jeho sebevědomí a najednou se umí rychleji rozhodnout i říci svůj názor. 

Já Vám chtěla jenom velice poděkovat za Infinity, když někdo řekne Brandýs, hned stojím v pohotovosti a nejraději bych
všem v širokém okolí sdělila, že právě u Vás máte něco, co tu chybělo. D ě k u j i .

Jana Charvátová z Brna, dne 7. 12. 2014

 

Rozhovor s pacientkou paní Evou K.

V září roku 2010 jsem byla napadena bojovým psem, který na mě skočil, a já uklouzla, upadla a zranila si nohu nárazem o strom. Při tomto nešťastném pádu jsem si vykloubila kotník, zlomila holenní a lýtkovou kost a naštípla patu. Vazy a nervy jsem měla potrhané a poškozené. Nohu mi zafixovali dlahou, ale končetina byla silně oteklá. Po týdnu od této nehody jsem musela jít na operaci. Do nohy mi přišroubovali 10 cm dlouho dlahu, měla jsem 6 šroubů a dráty. Také mi do paty voperovali štěpy. Bohužel se přidalo špatné prokrvení nohy a rána se tím pádem vůbec nehojila. Hrozila mi nekróza a odumření tkáně. Koncem února roku 2011 jsem měla na noze stále otevřenou hnisající ránu, kterou mi čistili skalpelem. Z rány mi vystupovaly dva šrouby a léčba se vlekla. 

Chodit jsem mohla pouze o berlích. Jelikož v ráně byla nehojící se infekce, rozhodli se lékaři v březnu vyndat mi z končetiny všechny kovy. V tu dobu jsem měla o svoji nohu opravdové obavy, protože byla stále oteklá a těžká. Ale pořád jsem, i kvůli rodině, zkoušela dělat hrdinu. 
Po operaci, při které mi lékaři odstranili všechny šrouby a dráty, jsem se probudila s vysokou horečkou, 39 °C. Dostávala jsem antibiotika přímo do žíly, ke zmírnění infekce. Ale rána se stále hojila jen velmi pomalu. Noha byla jako cizí, těžká, neohrabaná a tupá. Doma jsem se pohybovala pomocí židle na kolečkách, protože jsem neměla nikoho, kdy by se o mě mohl postarat. Hledala jsem pomoc, na koho bych se mohla obrátit. Po devíti měsících jsem se díky vlastní iniciativě dostala na rehabilitaci v Hradci Králové. Tam si se mnou ale nevěděli rady, s takovými pacienty neměli příliš zkušeností ani potřebné vybavení. Doporučili mi tedy rehabilitaci v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí, kam jsem byla přijata k hospitalizaci v červnu roku 2011.

Po vyšetření paní primářka Tomanová zjistila, že mám svaly přirostlé ke kostem a kůže na ráně byla velmi slabá. Řekla mi, že jsem měla přijít daleko dříve, a že můj stav je velmi vážný. V tu dobu jsem již byla fyzicky, ale i psychicky úplně na dně. Kvůli zdravotním problémům jsem na celé dva roky zrušila vánoce, velikonoce i dušičky. Nic nebylo možné. Ale již po třech týdnech terapie byly vidět velké pokroky. Noha se začala zlepšovat především díky fyzioterapii a INFINITY method, na psychiku zase působily velmi pozitivně relaxační skupiny. Když jsem odjížděla, byla jsem na tom mnohem lépe. Pochopila jsem, že mi konečně svitla naděje, moje první a zároveň poslední. 

Doma jsem dále poctivě cvičila. V únoru roku 2012 jsem znovu přijela na rehabilitaci do Brandýsa nad Orlicí. Po prvním pobytu jsem již byla schopná s pomocí udělat několik krůčků. Při druhém léčebném pobytu byl pokrok ještě větší. Velmi jsem se snažila sama poctivě cvičit. Trénovala jsem s INFINITY soustředění a snažila jsem se postavit se bez pomoci. V srpnu 2012 jsem přijela na rehabilitace potřetí a chodím. Vím, že velkou turistiku již nikdy dělat nebudu, ale jsem schopná dojít bez holí. A za to jsem opravdu vděčná.

V Brandýse nad Orlicí 3. 11. 2014

Rozhovor s panem Andreyem Ch. původem z Ruska, který je opakovaně pacientem v našem rehabilitačním ústavu.

Moje potíže začaly asi před pěti lety. Najednou jsem začal pociťovat ostrou bolest v lýtku, která jakoby vycházela až z hloubky kosti a šířila se do celého lýtka. Zpočátku mě bolelo pouze pravé lýtko, následně se bolest přenesla i do levého a bylo stále silnější.
Podstoupil jsem tedy vyšetření na Klinice rehabilitační medicíny v Moskvě. Z vyšetření vyplynulo, že mám propadlou klenbu a nárůstky v oblasti bederní páteře. Už tehdy mi tamní lékaři nabízeli jako řešení operaci páteře. To jsem ale odmítl a tak mě alespoň lékaři na klinice učili rehabilitovat, aby se moje bolesti alespoň zmírnily. Za nějaký čas jsem odjel z Moskvy do Poděbrad, kde jsem pravidelně navštěvoval rehabilitace a masáže.
V březnu roku 2013 se moje obtíže opět zhoršily. Bolesti se rozšířili i do oblasti bederní páteře a již vůbec nepolevovaly. Navštívil jsem tedy rehabilitační kliniku v Praze, kde mě lékaři vyšetřili a sdělili mi, že cvičení už nebude stačit a jediným možným řešením je operace. Provedli mi punkci a zahájili aplikace injekčních analgetik, po kterých bolest ustoupila, ale jen krátkodobě. Po pár dnech se bolesti vrátili ve stejné intenzitě jako před tím. Bolesti mi z beder přecházely až do hýždí. Po zadní straně stehna až k hleznu mi projížděla ostrá bolest, že jsem vždy až málem vykřikl. V noci mě bolest budila a jen těžko jsem hledal polohu, která by mi alespoň částečně ulevila, a já mohl spát.
Hledal jsem jakoukoliv pomoc, abych nemusel jít na doporučovanou operaci. A tak mi jednou moje masérka v Poděbradech řekla o nové metodě, kterou provádějí pouze v Rehabilitačním ústav Brandýs nad Orlicí. Ona absolvovala kurz přímo u paní primářky Tomanové a dala mi na ni kontakt. Neváhal jsem ani minutu a objednal se k paní primářce na ambulantní vyšetření, abych zjistil, zda mám podle jejího názoru nějakou šanci vyhnout se operaci. Paní primářka mi doporučila vyzkoušet rehabilitační pobyt a tak jsem po vyřízení všech formalit v říjnu 2013 nastoupil k hospitalizaci.
Po hospitalizace jsem cítil velkou úlevu. Bolesti jsem měl pouze občas a s daleko nižší intenzitou. Navíc jsem tato úleva vydržela celý půl rok. Nyní jsem na hospitalizace podruhé, abych svůj zdravotní stav udržoval a problémy se nevracely. Metodu INFINITY jsem se naučil cvičit a mám ji v hlavě, abych ve cvičení mohl pokračovat i doma. Poměrně rychle se mi podařilo pochopit její princip a už vím, co mám dělat. Z vlastní zkušenosti tedy mohu říci, že metoda opravdu funguje.
I přes to, že již 18 let nebydlím v Rusku, doporučuji rehabilitační ústav všem svým známým a přátelům v mé vlasti, protože jsem přesvědčen, že by metoda INFITNITY mohla pomoci i jim.

V Brandýse nad Orlicí 20. 10. 2014

                                                                                                                                                                           13. 6. 2014

Dobrý den celému pracovnímu kolektivu RÚ,

jako všichni pacienti Vašeho RÚ jsem zde absolvovala léčbu. Několik let se léčím s chronickými bolestmi zad + různé další komplikace s touto diagnózou spojené. Byla jsem již v lázních Karviná, Jáchymov, Třeboň, Luhačovice. Všude jsem byla spokojená.

Ve Vašem RÚ  jsem ale pochopila, že jde o něco jiného. Je zde vzorná léčebná péče. Zejména bych chtěla poděkovat za lidský přístup MUDr. Janě Marcinčínové. Byla jsem nadšená z celého mého léčebného procesu, ale poprvé jsem se setkala s kraniosakrální terapií a elektroléčbou reboxem, cvičení metodou infinity. Zde jsem si vyléčila nejen své tělo, ale i svou duši, což je pro každého jistě také velmi důležité…

Děkuji za vzornou péči všem lékařům, fyzioterapeutům, sestrám, sanitářům, masérkám, zdravotním asistentům - prostě celému kolektivu RÚ.

Pokud jsem na někoho zapomněla, není to úmyslné.

MÁ POCHVALA PATŘÍ VŠEM PRACOVNÍKŮM RÚ BRANDÝS NAD ORLICÍ.

Ještě bych moc chtěla pochválit vzorné a milé chování Anetky Wagnerové, která se vždy chovala lidsky a vzorně a její úsměv každého povzbudil, aby měl krásný den.

Se  vzpomínkou a úctou

Eva Betlachová, Svitavy

 

 

Rozhovor s paní Boženou Z., která se v rehabilitačním ústavu léčila pro bolesti bederní páteře

Již opravdu dlouhou řadu let se léčím s úpornými bolestmi bederní páteře. V roce 1998 mi byla při vyšetření zjištěna zlomenina bederního obratle. Vůbec jsem nevěděla, kdy a jak se mi to mohlo stát. Na základě tohoto vyšetření mi lékaři diagnostikovali osteoporózu, pro kterou mě začali léčit. Rok na to se ale silné bolesti objevily znovu. Při vyšetření pan doktor konstatoval, že jde opět o zlomeninu obratle, kterou jsem si udělal nejspíše při kýchnutí. V důsledku těchto dvou zlomenin obratlů se moje bolesti bederní páteře zhoršovaly. Obtíže jsem řešila injekcemi a prášky proti bolesti a snažila se svůj stav nějak udržet.

Od listopadu roku 2012 se ale můj zdravotní stav začal opět zhoršovat. K mým obtížím se přidaly i silné bolesti v pravé hýždi, které vystřelovaly do pravé dolní končetiny až ke kotníkům. Navíc jsem se po ráno nemohla vůbec postavit na nohy, téměř jsem přestala chodit, došla jsem si akorát ven před dům na lavičku. Doma jsem polehávala a bolesti byly ještě větší a stálé. Pravou nohu jsem měla jako kámen. Někdy jsem měla pocit, že mi praskne lýtko, jaký byl uvnitř svalů tlak a pnutí. Bolesti byly tak úporné a nesnesitelné, že jsem občas pomýšlela i na to nejhorší. Celé noci jsem kvůli bolesti nespala, bylo to opravdu k nevydržení. Ani lékaři nevěděli, co se mnou mají dělat. A tak jsem byla odeslána na vyšetření do krajské nemocnice.

Po vyšetření jsem nastoupila do nemocnice na rehabilitační oddělení, kde mi po absolvované rehabilitaci alespoň trochu polevily bolesti, ale stále jsem nemohla chodit ani stát. Primář na oddělení mi jako jednu z posledních možností doporučil léčbu v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Neváhala jsem ani chvíli, neměla jsem totiž už co ztratit a chytala jsem se jakékoliv naděje. K hospitalizaci jsem nastoupila v červnu 2013. 

Po 10 týdnech hospitalizace u vás jsem se zbavila mých velkých, úporných bolestí. Dokonce i v noci už můžu spát, za což jsem velmi ráda. Zároveň jsem také stabilnější při chůzi a prodloužila se i vzdálenost, kterou ujdu. Nyní můžu jít asi sto metrů, což pro mě bylo před léčbou úplně nemyslitelné. Metoda INFINITY method, kterou jsem se zde naučila cvičit, mi maximálně vyhovovala pro svou pochopitelnost a nenáročnost. Určitě bych se chtěla vrátit a pokračovat v započaté léčbě. Tímto bych chtěla poděkovat paní ředitelce a celému personálu.

V Brandýse nad Orlicí dne 28. 8. 2013

Rozhovor s pacientem panem Lubomírem Š., který přijel na hospitalizaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí z Colorada v USA, kde žije.

Moje problémy s bolestmi bederní páteře začaly asi před třemi lety i přes to, že jsem byl velký sportovec, pravidelně jsem lyžoval a věnoval se turistice. Postupně docházelo ke zhoršování a bolesti mi vystřelovaly i do dolních končetin. Kvůli práci jsem ale obtíže neřešil. V prosinci roku 2012 jsem podstoupil operaci tříselné kýly. Po operaci se objevily tak silné bolesti zad, že jsem nemohl ani chodit. Lékaři mě poslali na všechna dostupná vyšetření. Absolvoval jsem rentgenové vyšetření i magnetickou resonanci. Lékaři přišli na to, že mám zúžený páteřní kanál, utlačené nervy v oblasti bederní páteře a také artrózu kloubů. 

Moje bolesti se objevovaly náhle, najednou jsem cítil prudkou, tupou bolest v oblasti bederní páteře, jako kdyby mě někdo nakopnul. Při chůzi jsem musel zastavovat třeba i po 200 metrech, trochu si odpočinout a záda protáhnout. Můj neurolog mi na tyto problémy doporučil rehabilitaci právě v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. 

Po 4 týdnech rehabilitace v rehabilitačním ústavu se cítím o 50 % lépe, než když jsem sem přišel. Někdy se mi stane, že mě záda začnou znovu bolet, tak se zastavím a udělán pár cviků. Půl minuty stačí na to, aby se mi zase ulevilo. O metodě INFINITY jsem před mojí hospitalizací nikdy neslyšel. Vlastně vůbec nechápu jak, ale funguje to. Cvičení s metodou INFINITY mi pomáhá od bolesti už po pár cvicích. Učím se dělat věci pomalu a jemně, ne silou, jak jsem byl zvyklý. Stačí si jen v mysli představit osmičkový cvik a cítíte, jak se v těle něco děje. Rozhodně to má smysl. Každý kdo chce, se může naučit, jak si pomoct od bolesti. Pár cviků jsem ukázal i svým známým a i těm to pomáhá. Metodu INFINITY chci cvičit i doma, vím, že musím, abych se mohl hýbat.

Rehabilitace v Brandýse nad Orlicí mi hrozně pomohla. Kdybych sem nešel, možná bych si už dnes ani neustlal postel. Teď už dojdu bez bolesti na náměstí a zpátky. Dostalo se mi zde skvělé péče od opravdových odborníků.

Upřímně říkám, že v Americe by se mi takové péče nedostalo a ani jsem o ničem podobném neslyšel. V Americe jsou na všechno specialisti, ke kterým se musíte sami objednat prostřednictvím sekretářky, a čekací doby jsou opravdu dlouhé. Navíc se za všechno platí opravdu velké peníze. Na takovéto specializované kliniky se v Americe dostanou pouze basketbalisté, fotbalisté nebo milionáři. Lidé tady si vůbec neuvědomují, co mají a neumí si toho vážit. V Americe by se jim takové péče a skvělého prostředí za takové peníze nikdy nedostalo.

V rehabilitačním ústavu jsem byl maximálně spokojen jak s léčbou, tak i s prostředím a určitě se sem ještě někdy vrátím. Až zase budu se svými přáteli, doporučím jim tento rehabilitační ústav a jsem přesvědčen, že oni také přijedou. 

Dne 6. 3. 2013 v Brandýse nad Orlicí
 

Rozhovor s pacientem panem Milanem S., který je poprvé v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí.

Moje obtíže s bolestmi bederní páteře už trvají dlouho, téměř 25 let. Před 15 lety jsem ještě hrál tenis, ale už tehdy jsem po hře cítil bolest a brnění v noze. Jako stavař jsem ještě navíc kombinoval fyzickou práci s podnikáním. Na nějaké pravidelné cvičení nebyl čas. Často jsem pracoval až do noci.

V posledních 5 letech ale došlo k výraznému zhoršení mých potíží. Trápí mě nejen neustálé bolesti bederní páteře ve dne i v noci, ale také bolest, brnění a mravenčení celých dolních končetin až k prstům. V noci jsem vůbec nemohl ležet na levém boku, protože jsem se budil bolestí. Ve dne jsem zase bolesti nejvíce pociťoval při delším stání či chůzi. Například při práci u kuchyňské linky stačilo 15 minut a pociťoval jsem pálení a tak silnou bolest, že jsem si musel sednout a nechat ji zase pomalu odejít. „Je to taková bolest, že vám znemožní vnímání čehokoliv jiného.“ Při cestě do města jsem si klidně sedl třeba i na obrubník, jen abych si na chvíli ulevil od bolesti. 

Absolvoval jsem mimo jiné také vyšetření na MR (magnetické resonanci), kde mi zjistili výhřezy hned několika plotének v oblasti bederní páteře. Z poslední dva roky se výhřez ploténky zhoršil ze 2 mm na 8mm, což začalo utlačovat páteřní kanál a nervové struktury. 

Léčení v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí mi doporučil MUDr. Chrobok, Ph.D., který mi řekl, že pokud mi nepomůže rehabilitace tady, budu muset jít na operaci. Musím se přiznat, že ze začátku jsem nevěřil, že by mi mohla rehabilitace ještě pomoct, ale na operaci jsem v žádném případě nechtěl.

Když jsem poprvé slyšel o metodě INFINITY, vůbec sem si nedokázal představit co to je. Nedokázal jsem pochopit, jak mi může pomoci cvičení, při kterém v podstatě „nic“ nedělám. Myslel jsem si, že budu hodně posilovat, dělat dřepy a kliky, ale moje fyzioterapeutka mi vysvětlila, že rehabilitace je o něčem jiném. 

Teď se snažím cvičit metodu INFINITY ráno hned, jak vstanu a potom večer u televize. Jelikož mám dobrou představivost, porozumět této metodě pro mě nebyl žádný problém. Nikdy jsem netušil, že může být lidské tělo tak složité, a že existuje tolik svalů, které ani při běžném cvičení neprocvičíme. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že dojdu bez bolesti až na náměstí a zpět. Navíc jsem si uvědomil, že moje potíže jsou ovlivňovány také psychickou stránkou. Stačilo jen myslet na to, co všechno mě trápí, a hned mě začalo všechno bolet. 

Po 5 týdnech rehabilitace v Brandýse nad Orlicí se můj zdravotní stav velmi zlepšil nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické. Myslím si o sobě, že jsem od přírody pozitivní člověk. Myslím, že spousta lidí si ani neuvědomuje, jak úžasné je dělat takové maličkosti jako například moct stát dvě hodiny u kuchyňské linky a čistit zeleninu bez bolesti.

Dne 7. 2. 2013 v Brandýse nad Orlicí
 

Rozhovor s pacientem panem Otakarem J., který je poprvé v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí.


Moje problémy začaly po té, co jsem zakopl a upadl na špatně upraveném chodníku po výkopu. V tu chvíli se mi podařilo sám vstát. Měl jsem naražený loket, prodřenou bundu, ale jinak se zdálo, že mi nic vážného není. Manželka mě ještě chválila, jak dobře umím padat. Jenže za několik dnů na to mě začala bolet noha a záda a bolesti se postupně zvětšovaly. Nebyl jsem schopen vydržet ležet na posteli a i při chůzi se moje bolesti velmi rychle stupňovaly. Mohl jsem pouze sedět v křesle. 

Asi týden jsem se snažil bolest vydržet a doufal jsem, že to přejde. Bolesti ale neustupovaly a tak jsem se vydal na vyšetření na neurologii. Paní doktorka mě poslala na CT vyšetření do Litomyšlské nemocnice. Tam zjistili, že moje bolesti jsou způsobeny otokem míchy. Dostával jsem analgetika na zmírnění bolesti 3 týdny, až mě z nemocnice objednali na rehabilitaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.

Nejprve se musím přiznat, že jsem ve svých téměř 80 lety na rehabilitaci úplně poprvé. I přes to, že jsem měl za svůj život spoustu nemocí a také občas bolesti, nikdy jsem neměl pocit, že bych rehabilitaci potřeboval. Zpočátku jsem tedy ke své léčbě přistupoval s nedůvěrou, zda jste zde v rehabilitačním ústavu vůbec schopní mi pomoci. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mi vaše léčba opravdu pomáhá. 

První týden rehabilitace byl pro mě velmi těžký. Všechno mě bolelo. Ale druhý týden se moje obtíže začaly pomalu zlepšovat. Navíc mi paní primářka doporučila léčbu „jehličkami“. Zpočátku jsem odmítal, protože jsem měl bolesti, ale paní primářka mě přesvědčila, že je nutné to vydržet. Během dvou dnů jsem pocítil velkou úlevu a musel jsem uznat, že to opravdu stálo za to.

Úleva od bolestí byla tak velká, že jsem začal svět kolem sebe najednou vnímat úplně jinak a lépe. Začal jsem rozlišovat jednotlivé sestřičky, tím, že se mi snížila bolest, jsem měl zase „naději na hezčí vyhlídky“. To pro mě byly jasné známky toho, že se můj zdravotní stav zlepšuje. Považuji hlavně za vaše velké vítězství, že jste mi dokázali pomoci. Při cvičení INFINITY method s fyzioterapeutkou jsem si zapsal spoustu cviků a budu je cvičit i nadále doma. Dokonce už mi cvičení začíná jít a zvládám ho i sám. Je to pro mě „zábava“. Vlastně jako bych nic nedělal, ale dělám. Po cvičení mám menší bolesti a lepší náladu. 
 

Dne 22. 1. 2013 V Brandýse nad Orlicí

Zavolejte nám.

+420 465 544 207