Ohlasy pacientů

 

 

 

Rozhovor s pacientkou paní Evou K.

V září roku 2010 jsem byla napadena bojovým psem, který na mě skočil, a já uklouzla, upadla a zranila si nohu nárazem o strom. Při tomto nešťastném pádu jsem si vykloubila kotník, zlomila holenní a lýtkovou kost a naštípla patu. Vazy a nervy jsem měla potrhané a poškozené. Nohu mi zafixovali dlahou, ale končetina byla silně oteklá. Po týdnu od této nehody jsem musela jít na operaci. Do nohy mi přišroubovali 10 cm dlouho dlahu, měla jsem 6 šroubů a dráty. Také mi do paty voperovali štěpy. Bohužel se přidalo špatné prokrvení nohy a rána se tím pádem vůbec nehojila. Hrozila mi nekróza a odumření tkáně. Koncem února roku 2011 jsem měla na noze stále otevřenou hnisající ránu, kterou mi čistili skalpelem. Z rány mi vystupovaly dva šrouby a léčba se vlekla. Chodit jsem mohla pouze o berlích. Jelikož v ráně byla nehojící se infekce, rozhodli se lékaři v březnu vyndat mi z končetiny všechny kovy. V tu dobu jsem měla o svoji nohu opravdové obavy, protože byla stále oteklá a těžká. Ale pořád jsem, i kvůli rodině, zkoušela dělat hrdinu.
Po operaci, při které mi lékaři odstranili všechny šrouby a dráty, jsem se probudila s vysokou horečkou, 39 °C. Dostávala jsem antibiotika přímo do žíly, ke zmírnění infekce. Ale rána se stále hojila jen velmi pomalu. Noha byla jako cizí, těžká, neohrabaná a tupá. Doma jsem se pohybovala pomocí židle na kolečkách, protože jsem neměla nikoho, kdy by se o mě mohl postarat. Hledala jsem pomoc, na koho bych se mohla obrátit. Po devíti měsících jsem se díky vlastní iniciativě dostala na rehabilitaci v Hradci Králové. Tam si se mnou ale nevěděli rady, s takovými pacienty neměli příliš zkušeností ani potřebné vybavení. Doporučili mi tedy rehabilitaci v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí, kam jsem byla přijata k hospitalizaci v červnu roku 2011.
Po vyšetření paní primářka Tomanová zjistila, že mám svaly přirostlé ke kostem a kůže na ráně byla velmi slabá. Řekla mi, že jsem měla přijít daleko dříve, a že můj stav je velmi vážný. V tu dobu jsem již byla fyzicky, ale i psychicky úplně na dně. Kvůli zdravotním problémům jsem na celé dva roky zrušila vánoce, velikonoce i dušičky. Nic nebylo možné. Ale již po třech týdnech terapie byly vidět velké pokroky. Noha se začala zlepšovat především díky fyzioterapii a INFINITY method, na psychiku zase působily velmi pozitivně relaxační skupiny. Když jsem odjížděla, byla jsem na tom mnohem lépe. Pochopila jsem, že mi konečně svitla naděje, moje první a zároveň poslední. Doma jsem dále poctivě cvičila.
V únoru roku 2012 jsem znovu přijela na rehabilitaci do Brandýsa nad Orlicí. Po prvním pobytu jsem již byla schopná s pomocí udělat několik krůčků. Při druhém léčebném pobytu byl pokrok ještě větší. Velmi jsem se snažila sama poctivě cvičit. Trénovala jsem s INFINITY soustředění a snažila jsem se postavit se bez pomoci. V srpnu 2012 jsem přijela na rehabilitace potřetí a chodím. Vím, že velkou turistiku již nikdy dělat nebudu, ale jsem schopná dojít bez holí. A za to jsem opravdu vděčná.
 

Rozhovor s pacientkou paní Květoslavou V.

V lednu roku 2011 jsem měla pracovní úraz. Uklouzla jsem po náledí a nešťastně upadla na pravé rameno. Byla jsem ošetřena na chirurgickém oddělení v nemocnici v Rychnově. V nemocnici řekli, že rameno je pouze obražené a dostala jsem na něj ortézu a pan doktor mi předepsal rehabilitaci. V průběhu rehabilitace se můj zdravotní stav nelepši, právě naopak, ruka začínala bolet čím dál víc, byla oteklá a nemohla jsem s ní hýbat.
Po čtyřech měsících neúčinné léčby jsem se dostala na vyšetření do Hradce Králové, kde mi udělali magnetickou resonanci. Z vyšetření vyplynulo, že moje diagnóza je ruptura rotátorové manžety. A hned jsem byla v Hradci operována. Po operaci jsem opět absolvovala rehabilitaci, ale zdravotní stav se pořád nelepšil. Stále jsem měla silné bolesti a navíc mi rameno oteklo až k čelisti. Následovalo další vyšetření, ze kterého lékaři zjistili, že mám vykloubený ramenní kloub z kloubní jamky a rotátorová manžeta je opět prasklá. Následovala druhá operace v nemocnici v Benešově. Po operaci mi ruka jenom visela. Nebyla jsem schopná ji zvednout, ani abych si ji dala do kapsy.
Následovalo další kolo rehabilitací, po kterých jsem ruku alespoň částečně zvedla. Bolesti ale přetrvávaly, hlavně při určitých pohybech, ale také v klidu v noci. Stejně tak mi rameno stále otékalo. Většinou jsem ruku nosila v závěsu na krku nebo v kapse. Navíc jsem díky odlehčováním ruky začala mít problémy s páteří. Celé tělo jakoby se mi ohnulo dopředu a už jsem nemohla narovnat ramena a celá se shrbila.
S těmito problémy jsem se dostala do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí, kde jsem absolvovala komplexní terapii včetně cvičení metody INFINITY, kterou mi lékaři doporučili i jako autoterapii na doma. Po sedmitýdenní rehabilitační léčbě mohu říci, že se cítím lépe. Ambulantní rehabilitace není zdaleka tak účinná a intenzivní jako hospitalizace. Nyní odjíždím domů jako „člověk“ a ne jako shrbená „hromádka neštěstí“. Pobyt zde mi pomohl jak po fyzické stránce, tak i po stránce psychické. Nyní se cítím opět po dlouhé době veselá a plná energie.
 

Rozhovor s pacientkou paní Annou K. z Austrálie.

Problémy s páteří jsem měla již delší dobu. Čas od času mě záda bolela a chodila jsem na rehabilitace. Velký zvrat ale přišel před 3 roky, kdy jsem při návštěvě své dcery v ČR v Brně upadla na mokré dlažbě. Po této nehodě se moje obtíže s páteří několikanásobně zhoršily. Byla jsem převezena do nemocnice Sv. Anny v Brně, kde mi udělali rentgen. Ze snímku v nemocnici usoudili, že není nic zlomeného a propustili mě domů.
Moje bolesti se ale nezmírnily, naopak bolesti šly z páteře do obou dolních končetin. Doma jsem 10 dní téměř nechodila a bolesti jsem tišila pouze analgetiky. Po dvou týdnech jsem se rozhodla navštívit ortopeda, který mi předepsal obstřiky, na které jsem docházela 1 za 3 měsíce, abych mohla alespoň chodit. Stále jsem ale cítila silné bolesti. A tak začal kolotoč nekončících obstřiků, rehabilitací a analgetik. Samozřejmě jsem vyzkoušela i léčbu v Austrálii, kde v současné době žiji. Také zde jsem absolvovala rehabilitační léčbu, fyzioterapii a dokonce i akupunkturu. Celé tři roky stejná léčba se stejným efektem. Bolesti se stále vrací.
Naději na změnu mi dal až článek, který jsem jednoho dne objevila v novinách. Byl o metodě INFINITY a o Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Neváhala jsem a hned jsem prim. MUDr. Tomanové poslala veškerou moji zdravotnickou dokumentaci k posouzení mého zdravotního stavu. Paní primářka z mé dokumentace zjistila, že mám degenerativní změny a změny na ploténkách s tlakem na nervové struktury v oblasti celé bederní páteře. Také mi paní primářka diagnostikovala funkční změny a nerovnováhu celého těla včetně páteře. Rozhodně mi doporučila hospitalizaci v rehabilitačním ústavu.
Nyní téměř po čtyřech týdnech veškeré dostupné rehabilitační léčby v rehabilitačním ústavu mohu říci, že se můj zdravotní stav výrazně zlepšil. Bolest už mi nejde do dolních končetin tak, jako dříve. Musím potvrdit, že léčba je zde opravdu na té nejvyšší úrovni. V Austrálii by pro mě takovýto druh léčby znamenal velkou finanční zátěž. Navíc jsem se naučila cvičit také metodu INFINITY. Tato metoda je hodně o soustředění, takže v současné době se snažím dobře pochopit její základ a naučit se všechny cviky s pomocí fyzioterapeuta, abych byla schopna cvičit i sama doma, a udržet si tak svůj současný zdravotní stav.

Rozhovor s paní Dagmar A., pacientkou RÚ Brandýs nad Orlicí

Chronické potíže pohybového ústrojí, zejména oblasti bederní páteře, mě provází již dlouhou dobu. V produktivním věku jsem pracovala jako kadeřnice, takže celodenní stání se časem projevilo nepříjemnými a téměř stálými bolestmi zad. Řadu let jsem s touto diagnózou jezdila do lázní Teplice v Čechách, kde jsem po absolvované terapii alespoň na nějaký čas pocítila úlevu od bolestí. Před pár lety jsem na doporučení svého odborného lékaře poprvé absolvovala rehabilitační léčbu v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí a poté jsem se začala každý rok vracet. Nejen proto, že mně rehabilitační léčba přinesla úlevu od bolestí, ale „na vlastní kůži“ jsem se přesvědčila o poctivě odvedené práci fyzioterapeutů a masérů. Moje pocity ještě umocňovalo příjemné prostředí, profesionální a přitom lidský přístup zaměstnanců rehabilitačního ústavu.
V srpnu loňského roku jsem však prožila osobní trauma. Byla jsem fyzicky napadena druhou osobou v oblasti hlavy, šíje a hrudní páteře. Po tomto nepříjemném prožitku jsem „byla sražená“ po psychické stránce a zároveň začaly velké problémy s krční páteří a s „točením hlavy“. Prodělala jsem několik vyšetření a doporučených terapií, byla jsem „na kapačkách“ a opakovaně jsem slyšela výrok „to se spraví“. Bohužel ke zlepšení mého fyzického zdravotního stavu ani psychické kondice nedošlo.
V červenci 2012 jsem nastoupila na rehabilitační léčbu znovu v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí. Nyní s odstupem času a po pětitýdenním léčebně rehabilitačním pobytu mohu říct, že „točení hlavy“ ustává, cítím se uvolněná, mám dobrý vnitřní pocit z toho, že už nejsem „stažená a ztuhlá“, jsem psychicky zlepšená. Velice dobře mně dělá „kraniosakrální terapie“, po níž se cítím uvolněná. Při individuální léčebné rehabilitaci jsem byla seznámena s podstatou nové cvičební metody INFINITY, jejíž cviky v makropohybu a mikropohybu zejména v oblasti krční a hrudní páteře opakovaně cvičím. Vzhledem k tomu, že tato metoda se dá cvičit i v tzv. představě, zkouším na svém těle i tuto formu cvičení.
Cítím, že se můj zdravotní stav určitě lepší, a protože jsem člověk, který má rád pohyb a chce se „bezbolestně“ hýbat, budu po odchodu z rehabilitačního ústavu určitě pokračovat se cviky INFINITY.
Každému, kdo má problém s pohybovým ústrojím, doporučuji léčebně rehabilitační péči v tomto odborném léčebném ústavu, aby se o poctivě odvedené práci a výsledcích nové metody přesvědčil také „na vlastní kůži“.

Pan M. F. byl 5 týdnů pacientem v Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí.

Moje obtíže začaly v roce 2006, kdy jsem spadl z výšky 3 m na beton a zranil se. Byl jsem odvezen na neurologické oddělení, kde jsem ležel týden. V nemocnici mě postupně začalo brnění celého těla. Bolest byla tak silná, že jsem ani nemohl spát. V nemocnici se moje obtíže ovšem neřešily a já jsem byl propuštěn do ambulantní péče k mému neurologovi. Tomu se můj nález a obtíže vůbec nezdály a tak mě odeslal na magnetickou resonanci do Rychnova nad Kněžnou. Zde mi zjistili krční myelopatii tj. tlak na míchu a zúžení kanálu v oblasti mezi 4. a 5. obratlem. 1,5 měsíce po úrazu jsem musel na operaci na neurochirurgii do nemocnice v Hradci Králové, kde mi do páteře vložili „destičku“. Po operaci se můj zdravotní stav zlepšil. Brnění rukou jsem pociťoval už pouze po lokty. Ale po určité době se mi začaly obtíže nejen vracet, ale byly naopak čím dál horší. Nejdříve se mi podlamovalo jen pravé koleno, později se přidalo i levé. Stačilo si jen špatně lehnout na to, abych se cítil špatně a brnění se vrátilo.

 

Kvůli mým obtížím jsem musel opustit svou současnou práci ve stavebnictví a stát se soukromníkem abych si mohl práci přizpůsobovat. Nemůžu už vůbec zvedat těžké věci a celkově jsem musel omezit fyzickou zátěž. Nyní se snažím ve svém oboru spíše jednat s dodavateli a zařizovat potřebné administrativní věci. Často ale jezdím autem, což je pro můj stav také nevyhovující.

V průběhu 5-ti let od operace jsem absolvoval 2 x léčbu v lázních, naposledy před rokem, po které se dostavilo vždy pouze přechodné zlepšení stavu. Také jsem před dvěma lety absolvoval ambulantní rehabilitaci, která mi ale vůbec nevyhovovala a moje obtíže se ještě zhoršily. Po kontrole v nemocnici v Hradci Králové uvažovali lékaři o reoperaci. Od té bylo nakonec upuštěno a byla mi doporučena další rehabilitace. Jelikož po lázních se dostavila vždy jen krátkodobá úleva, můj neurolog se rozhodl poslat mě na léčebnou rehabilitaci do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.

 

Při přijetí do Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí jsem pociťoval silné brnění do všech končetin. Také se mi často podlamovala kolena a při vyšší zátěži se mi motala hlava. Celá záda jsem měl úplně ztuhlá. Po rehabilitaci cítím, že mám záda uvolněná a celkově se cítím lépe. Brnění zmizelo téměř úplně, mám ho již jen v konečcích prstů. Už na první terapii mi fyzioterapeutka vysvětlila metodu INFINITY, kterou léčí pacienty s onemocněním pohybového ústrojí. Ze začátku jsem si nebyl jistý, jestli mi cvičení s INFINITY method dělá dobře nebo ne, protože jsem po cvičení pociťoval bolest. Ale postupem času jsem si na cvičení zvykl a cítil jsem úlevu. Zprvu jsem se bál, že druhý den mě bude něco bolet a nebudu moci cvičit, ale nic takového se nestalo. Naučil jsem se správně cvičit a pochopil, jak mám cviky provádět a také jak mohu cvičit sám, což je důležité jak si sám pomoci. Je praktické, že si můžu i například v autě nebo doma chvíli zacvičit. Samozřejmě že nevím, co s mým současným zdravotním stavem udělá pracovní zátěž. Doufám, že pravidelné cvičení INFINITY method mi pomůže můj zdravotní stav udržet.

 

 

 

 

     

Copyright © 2013 Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí - Všechna práva vyhrazena | Mapa stránek | Powered and created by Pixel Design | Web-SOUL